Účinné léky by mohli mít i revmatici

8. října 2016

Nejúčinnější léčbu revmatoidní artritidy dnes v Česku dostávají jen ti nejtěžší pacienti. Je totiž drahá. V poslední době ale její cena klesá díky vstupu konkurenčních preparátů. VZP se staví vstřícně k rozšíření léčby i na střední stadia nemoci. 

PRAHA Česko patří k hrstce evropských zemí, v nichž mají pacienti s revmatoidní artritidou nejhorší přístup k moderní léčbě. Je totiž hrazena jen lidem v nejzávažnější fázi nemoci. Nemocí podle odhadu trpí na 85 tisíc lidí, ale jen něco přes dva tisíce z nich užívá účinné biologické léky. 
    I na Slovensku a v Maďarsku je podíl pacientů na biologické léčbě vyšší než v ČR. Také žebříček evropských zdravotnických systémů Euro Health Consumer Index 2015 hodnotí přístup českých pacientů k moderní léčbě revmatických chorob jako nedostatečný. Řadíme se tak k zemím, jako je Bulharsko, Chorvatsko, Lotyšsko, Černá Hora, Rumunsko, Srbsko, Turecko či Velká Británie, jež je ovšem známá svým omezujícím přístupem pacientů k nákladné moderní léčbě. 
    Evropské i české revmatologické standardy přitom doporučují nasadit pacientům biologika již ve střední aktivitě nemoci. Hlavní překážkou jsou peníze. Biologické léky patří k nejdražším léčebným metodám. Vpřípadě (revmatoidní artritidy) vycházejí roční náklady na jednoho pacienta na částku mezi 200 a 300 tisíci korun. Všeobecná zdravotní pojišťovna jen loni vydala za biologickou léčbu těchto pacientů celkem 356 milionů korun, za celý trh se částka dotahuje zhruba k půl miliardě. 
    V poslední době ale cenu těchto preparátů sráží vstup kopií originálních preparátů, a to mnohdy razantně. „V řadě evropských zemí je cena těchto biosimilárních léků až o polovinu nižší, než byla cena originálů před jejich vstupem na trh,“ popsal na semináři Sdružení Občan předseda České revmatologické společnosti Jiří Vencovský. 
    Proto se i představitelé největší zdravotní pojišťovny začínají stavět vstřícně k ústupu od přísných pravidel. „Počítáme s tím, že po případném poklesu cen v souvislosti s větším rozšířením biosimilaris a po souhlasu lékového ústavu by mohlo dojít k rozvolnění indikačních kritérií. V takovém případě by VZP tento krok podpořila,“ řekl LN náměstek pojišťovny Petr Honěk. 
    Revmatoidní artritida je chronické zánětlivé autoimunitní onemocnění. Postihuje klouby a mimokloubní struktury a je v podstatě nevyléčitelné. „Projevuje se oteklými a bolestivými klouby, které se po nějakém čase deformují a rozpadají. Typický pacient má v akutním stavu oteklých deset až třicet nebo i více kloubů najednou, které neustále bolí, ráno jsou ztuhlé a někdy nedovolují ani základní sebeobsluhu,“ popisuje Vencovský. Nemoc, kterou trpí třikrát častěji ženy než muži, postupně pacienty invalidizuje a zkracuje jim život o pět až deset let. „Velmi často propuká v produktivním věku, kdy se od člověka očekává plný výkon v zaměstnání, v rodině, s dětmi,“ popisuje ředitelka Ústavu lékového průvodce Ivana Plechatá, která spolupracuje s pacientskou organizací Revma Liga. 
Mezi 35. a 50. rokem věku jsou až tři čtvrtiny nemocných. Jak vyplývá z dlouhodobých studií, již v prvním roce po stanovení diagnózy musí pětina pacientů čerpat neschopenku. Po deseti letech je práce neschopna plná polovina nemocných a po třiceti letech již bezmála všichni. „Návrat z invalidity do pracovního procesu je přitom velmi obtížný. Revmatoidní artritida je tak pro společnost významným břemenem ekonomickým a sociálním,“ zdůrazňuje Plechatá. 
    Česká ekonomická studie loni v listopadu prokázala, že zahájení biologické léčby dokáže stlačit pracovní neschopnost pacientů z 20 na pět procent již po třech měsících léčby. Průměrná doba neschopenky se zkrátila z 23 na deset dní. 
Přesto se nejúčinnější léčba v Česku zatím ordinuje až ve vysoké aktivitě nemoci, kdy je poškození kloubů nevratné. „Tento přístup považujeme nejen za zastaralý, neodborný a neetický vůči pacientům, ale také ekonomicky nevýhodný pro celou společnost. Při zhoršování zdravotního stavu pacienta totiž musí stát vynaložit velké částky jak na zdravotní péči, tak na důsledky pracovní neschopnosti takového pacienta, tedy na jeho sociální podporu,“ upozorňuje Plechatá. Naději tak do budoucna skýtají levnější kopie originálních biologik. Někteří lékaři či pacienti se ale obávají je používat. „Pacienti bývají vzdělaní a o biosimilars někdy pochybují,“ potvrzuje profesor Karel Pavelka z Revmatologického ústavu. Na konferenci o těchto lécích z konce února prezentoval své zkušenosti s jejich používáním. Nasadil je dosud u 156 pacientů. Podobně jako u originálů i při této alternativě vymizely příznaky nemoci zhruba dvěma třetinám pacientů. „Nezaznamenali jsme ani žádné nové signály nežádoucích účinků. Přežívání na biosimilars je nejméně tak dobré jako u originálních přípravků,“ zdůraznil revmatolog. 

***

(Revmatoidní artritida) * zhruba 85 tisíc pacientů v Česku trpí nemocí * 16 % z nich nejtěžší fází * 41% pacientů středně těžkou RA, jen 2210 pacientů se v roce 2015 dostalo k biologické léčbě * v průměru 250 tisíc dosahují roční náklady na biologickou léčbu na jednoho pacienta * celkové náklady na biologickou léčbu RA přesahují půl miliardy korun za rok * 1/5 pacientů se v průměru léčí biologicky v 15 zemích EU pouze devět ze 46 zemí Evropy hradí biologickou léčbu jen v nejzávažnějším stadiu, Česko je jednou z nich * 2600–4200 pacientů přibude ročně * 4/5 pacientů onemocní mezi 35. a 50. rokem života, polovina pacientů skončí do deseti let v invalidním důchodu * ženy jsou postiženy dva až třikrát častěji * o pět až deset let mají nemocní zkrácený život Zdroj: Revma Challenge

MARCELA ALFÖLDI ŠPERKEROVÁ: Lidové noviny 7. 3. 2016