Tři měsíce po porodu začalo “peklo”

První příznaky nemoci na sobě začala Kristýna (34) pociťovat po porodu prvního dítěte. To jí bylo 29 let. „Asi půl roku po narození syna jsem začala trpět bolestmi zápěstí. Přičítala jsem to ale tomu, že jsem malého často nosila na rukou, protože špatně spal a hodně plakal,“ popisuje Kristýna. V té době chodila s miminkem k fyzioterapeutce, které se svěřila s tím, co ji trápí. Ta jí hned doporučila, aby se obrátila na lékařku v revmatologickém ústavu. „Z krevního vyšetření ale nebylo zřejmé, jestli se jedná o revmatoidní artritidu. I přesto mi paní doktorka nasadila kortikoidy a další léky ze skupiny antimalarik. Bohužel mi moc nepomáhaly. Asi po měsíci jsem začala pociťovat změny v psychice a celkově jsem se necítila dobře, bolesti neustupovaly,“ vzpomíná Kristýna a pokračuje: „Po dalších dvou měsících mi lékařka kortikoidy vysadila.“ Kristýna s manželem toužili po druhém dítěti. Přestože jim to lékařka nedoporučovala, rozhodli se, že to zkusí. „Otěhotnět se mi podařilo bez problémů a během těhotenství a těsně po porodu jsem se překvapivě cítila skvěle,“ popisuje Kristýna a doplňuje: „Jenže přibližně tři měsíce po porodu začalo „peklo“. Měla jsem takové bolesti, že jsem ani nemohla nosit dceru na rukou. Bez manžela bych nebyla schopná téměř ničeho.“ V té době Kristýna změnila lékařku, ta jí udělala další vyšetření, jejichž výsledky už revmatoidní artritidu potvrdily. „Lékařka mi nasadila methotrexát, ale ani ten mi nepomáhá tak, jak bych si představovala. Opět se mi vrátily psychické problémy, bolest mě neustále sužuje a omezuje v běžných činnostech,“ popisuje Kristýna. „Bez manžela a dětí, kteří mě neustále nabíjí pozitivní energií a dávají mi sílu, bych to asi všechno vůbec nezvládala,“ dodává. V klidovém období nemoci, které ale Kristýna nezažívá příliš často, se s manželem zkouší věnovat sportu. Vždy ale musí myslet na to, co jí tělo a mysl dovolí. „Dříve jsem hrála tenis, ale teď už nemohu, jednostranný pohyb mi nedělá dobře stejně tak jako jízda na kole kvůli bolesti kolen,“ vysvětluje Kristýna. Zvládá procházky, někdy běžky a plavání. „A děti, kterým je teď tři a šest let, mě taky v klidu nenechávají. Moje „revma“ je tak v pohybu dost často,“ usmívá se Kristýna a dodává: „Jsem ráda za každou chvilku, kdy můžu jít ven a hrát si s dětmi, jít s nimi na procházku, na hřiště nebo výlet. Občas to ale nejde a musím odpočívat. Naštěstí je mi velkou oporou manžel, který mou nemoc chápe a snaží se mi pomáhat, seč mu síly stačí.“