Někdy se kvůli bolesti cítím pod psa

Tomášovi (38) lékaři diagnostikovali revmatoidní artritidu už v 6 letech. „Moc si na to nepamatuji, byl jsem ještě dítě. Vzpomínám si, že jsem měl vysoké horečky a musel jsem do nemocnice,“ popisuje Tomáš a pokračuje: „Po nemocnicích jsem byl v dětství celkem často. Nemoc mě omezovala už v té době. Otékaly mi kolena, v tělocviku jsem nemohl cvičit jako ostatní. V šestnácti mi dokonce otekly ruce tak, že se mi nevratně zdeformovaly klouby a je to na nich znát doteď.“ Kvůli revmatoidní artritidě nešel Tomáš ani na vojnu, dostal modro  knížku. Nemoc ho omezovala v běžných aktivitách, musel si podle toho volit zaměstnání i koníčky. „Nemůžu dlouho stát, ani sedět, nemohu dělat těžké práce,“ vysvětluje Tomáš, který nyní pracuje jako logistik. Snaží se i sportovat, ale musí si vybírat takové sporty, které jeho tělo zvládne. „Zkoušel jsem různé sportovní aktivity, než jsem objevil to pravé, například běhání mi nedělalo kvůli otřesům vůbec dobře. Zjistil jsem, že mi vyhovuje jízda na kolečkových bruslích a plavání. Oběma sportům se věnuji pravidelně a musím říct, že mě to psychicky hodně nabíjí,“ říká Tomáš a doplňuje: „Léky, které teď beru, mi ale nedovolují žít naplno. Často se kvůli silné bolesti cítím opravdu pod psa, jsem bez nálady a občas to odnese moje okolí, což mě štve.“ V roce 2015 se Tomáš dostal do klinické studie a rok užíval biologickou léčbu. „To jsem si připadal jako na jiném světě. Nemusel jsem brát kortikoidy, bolest téměř zmizela a celkově jsem se cítil dobře,“ popisuje Tomáš. Po roce ale klinická studie skončila a biologickou léčbu mu museli lékaři zase odebrat, protože nemoc neměl v dostatečně vysokém stadiu, které by splňovalo její úhradu zdravotní pojišťovnou. Všechny příznaky, hlavně bolest, byly rázem zpět. Tomáš několikrát změnil revmatologa, ale ani to nepomohlo k tomu, aby na biologickou léčbu dosáhl. „Byl jsem z toho zoufalý, obzvlášť když jsem věděl, že by mi biologická léčba opravdu pomohla,“ vysvětluje Tomáš. Před časem ale Tomášovi svitla jiskřička naděje, a to když si přečetl článek o tom, že nyní podle nových kritérií mohou na biologickou léčbu dosáhnout i pacienti ve střední závažnosti nemoci. „Hned jsem se zkontaktoval s paní Müllerovou z Revma Ligy, která v článku o změně mluvila. Ta mi poradila, jak bych měl postupovat, abych se k biologické léčbě dostal,“ vysvětluje Tomáš a dodává: „Revmatoložka mi udělala potřebná laboratorní vyšetření a podle výsledků už nyní do skupiny pacientů, kteří mohou biologickou léčbu dostat, spadám. Takže zázrak se stal a mám konečně léky které mi skutečně pomáhají. Neuvěřitelně mi to usnadní život, protože bez permanentní bolesti, co si budeme povídat, se zkrátka žije mnohem líp.“