Díky biologické léčbě je téměř bez bolestí

Jitka Brabencová (42) u sebe zaznamenala první příznaky revmatoidní artritidy už v 16 letech. „Občas mě bolelo zápěstí, ale byla jsem mladá a nepřikládala jsem tomu význam. Říkala jsem si, že to zase přestane, a k lékaři nešla,“ vzpomíná Jitka. Nemoc u ní naplno propukla po porodu dcery, to jí bylo 26 let. „Po šestinedělí jsem zažívala doslova muka. Bolely mě všechny klouby, bála jsem se zvednout malou, aby mi nespadla, sotva jsem došla na záchod,“ popisuje Jitka a doplňuje: „Teď se tomu sama divím, ale ani v té době jsem se nedonutila k návštěvě lékaře. Asi jsem se zkrátka bála diagnózy.“ Bolesti ale Jitku značně omezovaly. „Byla sem hrozně podrážděná a unavená, každý večer jsem si připadala, jako bych složila vagón uhlí. Nikam se mi nechtělo, nic mě nebavilo. Moje okolí muselo v té době opravdu trpět,“ říká Jitka a pokračuje: „Nakonec už to můj, teď už bývalý, manžel nevydržel a doslova mě dokopal k lékaři.“ Ten Jitce udělal krevní testy a okamžitě jí diagnostikoval revmatoidní artritidu. „Nasadil mi léky, ty mi ale moc nezabíraly. Nakonec jsem se rozhodla revmatologa změnit,“ popisuje Jitka a vypráví dál: „Moje nová revmatoložka mi nabídla zařazení do studie na nový biologický lék a já jsem souhlasila. Teď už je to 8 let, co jej užívám.“ Než začala léčba zabírat, trvalo to přibližně 4–5 měsíců, ale nyní je Jitka téměř bez bolestí. Chodí do práce, věnuje se dceři a koníčkům. Jitka vystudovala designérskou školu a chtěla se zabývat výrobou hraček. V počátcích nemoci, kdy měla bolesti kloubů hlavně na rukách, to ale pro ni nebylo to nejvhodnější zaměstnání. „Tehdy mi kamarádka pověděla, že u nich v mateřské školce hledají nekvalifikované učitelky. Tak jsem si řekla, že to zkusím, a vlastně tak u těch dětských hraček taky zůstanu,“ usmívá se Jitka. Po mateřské dovolené si pak při zaměstnání dodělala pedagogickou vyšší odbornou školu a ve školce pracuje jako učitelka dodnes. „Práce s dětmi mě neskutečně naplňuje a nabíjí, takže večer nebývám tak unavená, z práce chodím plná energie.“ Radost jí dělá i její patnáctiletá dcera, která úspěšně složila talentové zkoušky na střední školu. Jitčiným velkým koníčkem jsou kočky, doma má hned čtyři. Baví ji také kreslit, jezdit na motorce a má ráda pohyb. „Miluji procházky do přírody, a když je hezky, chodím každý den dva kilometry do práce a z práce pěšky. Když máme náladu, chodíme si s kamarádkami zatancovat a občas zajdu načerpat endorfiny do fitka.“