Cesta pacienta se systémovou sklerodermií


V souladu s doporučeními EULAR a pacientské organizace Revma Liga ČR


Co je systémová sklerodermie?
Systémová sklerodermie (SSc) je vzácné autoimunitní onemocnění, které postihuje pojivovou tkáň. Způsobuje ztuhnutí kůže a může ovlivnit vnitřní orgány, jako jsou plíce, srdce, ledviny a zažívací trakt. Nemoc má individuální průběh – někteří pacienti mají mírné kožní změny, jiní čelí vážným komplikacím. Včasná diagnostika a léčba jsou zásadní pro zpomalení progrese onemocnění a zlepšení kvality života.

Kdo je v riziku?
Systémová sklerodermie (SSc) je 5krát častější u žen než u mužů. Nejčastěji se objevuje kolem menopauzy. Zvýšené riziko mají lidé s genetickou predispozicí, zejména:
– pokud má rodinného příbuzného 1. stupně s SSc,
– pokud se v rodině vyskytují jiná autoimunitní onemocnění.

K rizikovým environmentálním faktorům patří
Expozice chladu
Vibrace
Organická rozpouštědla
Křemičitý prach
Epoxidové pryskyřice
Silikonové prsní implantáty

 

První příznaky a podnět k vyhledání lékaře

Pacienti často zpočátku nevěnují pozornost prvním projevům nemoci. Často si říkají: „To přece není nic vážného.“ Přesto jsou některé příznaky signálem k rychlé reakci:
Změny na kůži – otoky prstů, napětí a ztluštění kůže, zvýšená (případně okrskově i snížená) pigmentace kůže, teleangiektázie (rozšířené cévky), vřídky na konečcích prstů, podkožní kalcifikace (ukládání solí vápníku v podobě podkožních hmatných tvrdých útvarů).
Raynaudův fenomén – prsty (anebo jiné okrajové části těla) zbělají, zmodrají nebo zčervenají při chladu či stresu.
Bolest kloubů a svalová slabost – potíže s pohyblivostí prstů a jiných kloubů, únava svalů.
Dechové potíže – dušnost, kašel, únava při běžné aktivitě.
Trávicí obtíže – reflux, problémy s polykáním, nadýmání, průjmy/zácpy, necílené hubnutí, nechutenství.

První kontakt
Praktický lékař
nebo specialista


Praktický lékař je často prvním odborníkem, kterého pacient vyhledá. Ne každý lékař má zkušenosti se systémovou sklerodermií, proto je důležité otevřeně popsat všechny příznaky.
Kdy by měl lékař neprodleně odeslat pacienta k revmatologovi?
– Pokud pacient nemá typickou anamnézu pro primární Raynaudův fenomén, ale naopak pro
tzv. sekundární Raynaudův fenomén (např. Raynaudův fenomén se objevil náhle v dospělosti,
postihuje asymetricky jednu končetinu, postihuje palce, výrazně progreduje v čase).
– Pokud jsou přítomny kožní změny nebo otoky prstů.
– Pokud pacient začíná mít dechové potíže nebo nevysvětlitelné trávicí problémy.
– Pokud jsou v krevních testech pozitivní autoprotilátky (např. ANA, anti-Scl-70, ACA, RNA3P…).

1. ANA (Antinukleární protilátky)

Zkratka znamená: Anti-Nuclear Antibodies (antinukleární protilátky)

Popis:
ANA jsou protilátky namířené proti strukturám uvnitř jádra buňky. Jsou nespecifickým markerem autoimunitního onemocnění – jejich přítomnost sama o sobě neznamená konkrétní diagnózu, ale může ukazovat na autoimunitně podmíněné revmatologické nemoci jako:

  • systémový lupus erythematodes (SLE)
  • systémová sklerodermie (SSc)
  • Sjögrenův syndrom (SS)
  • idiopatické zánětlivé myopatie (IZM) neboli myozitidy
  • smíšené onemocnění pojiva (MCTD)
  • nediferencované onemocnění pojiva (UCTD)

ale i jiná autoimunitní onemocnění (mimo revmatologickou specializaci)

Poznámka:
ANA test se obvykle dělá jako screening, pokud je pozitivní, následují specifičtější testy na konkrétní podtyp autoprotilátek.

2. anti-Scl-70

Zkratka znamená: protilátky proti DNA-topoizomeráze I (Scl-70 je jiný název pro topoizomerázu I)

Popis:
Tyto protilátky jsou specifické pro systémovou sklerodermii, zejména difúzní formu (rozsáhlejší a rychleji vzniklé postižení kůže a orgánů).

3. ACA (anti-centromerové protilátky)

Zkratka znamená: Anti-Centromere Antibodies

Popis:
Protilátky namířené proti centromerám (části chromozomu). Jsou typické pro:

  • limitovanou formu systémové sklerodermie (kam řadíme i tzv. CREST syndrom – kde každé písmenko značí nějaký symptom: C – kalcifikace, R – Raynaudův fneomén, E – porucha motility (posunu potravy) jícnu, S – sklerodaktylie (tuhá kůže prstů), T – teleangiektázie (rozšířené cévky))

Vztah k diagnóze:

  • Nižší riziko plicního postižení než u anti-Scl-70
  • Vyšší riziko plicní hypertenze a tvorby vřídků na prstech

4. RNA3P (anti-RNA polymeráza III)

Popis:

Protilátky zaměřené proti RNA-polymeráze III.

Jsou typické pro:

difúzní formu systémové sklerodermie s rychlým a intenzivním rozvojem kožní fibrózy, sklerodermickou renální krizi (postižení ledvin projevující se často zvýšeným krevním tlakem a selháním ledvin) a se současným možným nádorovým postižením, po kterém je potřebné aktivně pátrat

Doporučení EULAR: Pacient s podezřením na SSc by měl být urgentně odeslán k revmatologovi, ideálně do specializovaného centra zabývajícího se SSc.

 


Revmatologické vyšetření
Diagnostika a klasifikace

Revmatolog provádí cílené vyšetření, aby zjistil, zda jde o systémovou sklerodermii, a pokud ano, jaký je její rozsah.
Podrobná anamnéza – jak dlouho trvají příznaky, jak ovlivňují každodenní život?
Fyzikální vyšetření – změny na kůži a cévách, kloubní a svalové postižení, známky postižení vnitřních orgánů.
Laboratorní testy – vyšetření autoprotilátek (ANA, anti-Scl-70, ACA, RNA3P), zánětlivé markery, renální parametry, krevní obraz, složky komplementu, imunoglobuliny.
Kapilaroskopie nehtového valu – hledání typických cévních změn pomocí mikroskopu.


Speciální vyšetření podle orgánového postižení

Vyšetření plicního postižení
HRCT
CT s vysokým rozlišením k hodnocení změn na plicích
DLCO
měření přestupu kyslíku z plicních sklípků do krevního oběhu
Spirometrie
jednoduché měření funkce plic
Pulzní oxymetrie
určení okysličení krve (saturace O₂)


Vyšetření srdečního postižení
ECHO (echokardiografie)
ultrazvukové vyšetření srdce
EKG
záznam elektrické aktivity srdce
Holter
dlouhodobé (24–72 h) sledování EKG
Pravostranná srdeční katetrizace
invazivní měření tlaku v pravé části srdce a plicním řečišti (např. při podezření na plicní hypertenzi)


Vyšetření trávicího traktu
Jícnová manometrie
měření tlaku a motility jícnu
Polykací akt s kontrastní látkou
rentgenové sledování průchodu potravy jícnem
Gastroskopie / kolonoskopie
endoskopické vyšetření horní a dolní části trávicího traktu
Ultrazvuk břicha
posouzení stavu břišních orgánů
Vodíkový dechový test
detekce bakteriálního přemnožení v tenkém střevě (SIBO)

 

Související články