Nesklonil záda před Bechtěrevovou nemocí a tak se Spartatlon sklonil před ním

Urputně se bráníme změnám. Neradi opouštíme svou ulitu, ve které se cítíme bezpečně a jež nás chrání. Rádi změny dlouhodobě odkládáme, celou věčnost sbíráme odvahu opustit staré a přijmout nové. Zlozvyky, nefunkční vztahy nebo ubíjející životní styl. Někdy však učiníme zásadní rozhodnutí na základě relativní maličkosti, náhodného setkání nebo útržku zaslechnutého rozhovoru. Pak před sebou máme běh na dlouhou trať. Když vytrváme a nevzdáme se, na konci z nás vždy budou vítězové.

Rozhodla jsem se napsat článek o někom, kdo symbolicky rozhýbal můj život. V mém životě se v podstatě ze dne na den změnily tři věci: Začala jsem (vycházkovým tempem) běhat. Přestala myslet, že běh je jen pro zdravé lidi. A přestala jsem o sobě přemýšlet jako o nemocném člověku.

V běžeckých kruzích je Radek Brunner pan Někdo. Patří mezi nejlepší české běžce na ultra dlouhé tratě. Na konci března 2016 se stal potřetí českým šampionem v mistrovském závodě na 100 km. Prvního října 2016 ukázal na 246 kilometrovém ultramaratonském závodu z Atén do Sparty záda těm nejlepším z nejlepších. S časem 24 hodin a 7 minut se umístil na bronzovém místě. 

Krátce po spartatlonu, když jsem reprezentovala Revma Ligu na pacientské konferenci EULAR Young PARE v Bruselu s příznačným názvem Change the Future, jsem sebrala odvahu a poprosila jsem ho prostřednictvím Facebooku o rozhovor. Během několika málo dnů mi ochotně mi odpověděl. Zajímalo mě především to, jak mu pomohla biologická léčba.

Jaký byl Vás život před biologickou léčbou?

Před léčbou jsem si připadal jako na houpačce. Myslím, že to zná hodně lidí, kteří trpí revmatickým onemocněním. Jeden den jste jako zdravý člověk a druhý se sotva hýbete. Pro mě bylo propuknutí nemoci negativní v tom, že jsem se ze dne na den musel vzdát závodního běhu, ve kterém se mi dařilo.

Co se změnilo po biologické léčbě?

Zase jsem mohl začít trénovat a po dvou letech jsem se do toho opět pustil naplno. Teď se cítím jako zcela zdravý člověk. Léčba mě vrátila mezi zdravé lidi. Za ty roky, kdy mi nebylo nejlíp, jsem ale rád. O to víc si vážím každého dne, kdy můžu fungovat bez bolesti. Vím, že se to může během chvíle obrátit.

Bechtěrevova nemoc Vám v životě sice hodně bere, ale také něco dává. Můžete mi říct, čím konkrétně vás obohacuje?

Hlavně mi dala možnost poznat nové lidi. Už více než deset let jezdím každý rok do lázní. Našel jsem tam bezva partu lidí, kteří se z nemoci nehroutí, snaží se sportovat a žít aktivně. To se mi líbí. Nemoc mi ukázala, jak je důležité si vážit vlastního zdraví, protože není zadarmo. Taky jsem rád za to, že mám zrovna bechtěreva a ne třeba jinou vážnou nemoc. S bechtěrevem se totiž dá žít celkem v harmonii.

Co Vám v životě pomáhá překonávat toto onemocnění?

Já byl celý život pozitivně naladěný. I když to dlouhodobé období temna, kdy byla nemoc aktivní, jsem bral jako výzvu, kterou je potřeba zvládnout. Když se podívám v lázních kolem sebe, je tu dost lidí, kteří se ze svého osudu hroutí a berou ho jako křivdu. Proč zrovna oni? Ale pak jsou tu ti druzí a ti to berou stejně jako já. Ty mám rád. Život se má žít a užít. Tím se snažím řídit.

Na závěr bych ráda zdůraznila jednu věc. Nesnažím se přesvědčit pacienty s revmatickými a muskoloskeletálními onemocněními, aby lámali rekordy. Ale aby si každý stanovil skromný cíl. Uvědomil si, že i cesta je cíl. A psychicky zvítězil nad svou nemocí. Můžeme uběhnout vycházkovým tempem svůj první kilometr nebo klidně povolit víčko od okurek. Protože malá vítězství vedou k jednomu velkému, a sice k pokoření vlastní nemoci.